Safra, dneska to trvalo zas o minutu déle, než minule, jestli to tak půjde dál, za chvíli nebudu dělat už nic jiného, než si tu hryzat nehty a drásat ruce...
Znovu už asi postopadesáté vzal do ruky tajemnou vizitku z čekárny Dr.Reisenberga a došel k poznání, že TO rozhodnutí vlastně už dávno učinil, jen jeho realizaci z neznámého důvodu dosud odkládal.
No nic, jde se do boje, už nemá cenu to dál odkládat.
S těmi slovy na rtech se oblékl a vyrazil do Gerdarheea str. vstříc Moudrosti a Naději, tentokrát raději pěšky, aby se ještě před dalším obávaným pohovorem stihl nadýchat čerstvého vzduchu.
Gerdarheea str. samozřejmě znal, bydlel ve stejné části města. V této čtvrti, kterou zhusta obývají Gerdánci, převažovaly pro Pozemšťany možná provokativně honosné budovy s dekorativními geometrickými prvky na minimalistických liniích; byly sestaveny do několika ulic, které působily velmi vzdušně. Ne že by byly tak široké, na to na extrémně drahých umělých ostrovech, jakým byl i habitat K-p-Praga, nezbýval prostor. Ale světlé fasády, kombinované s lesklým kovem, odrážejícím sluneční paprsky, a šikovný urbanistický plán opticky ulice zvětšoval a rozšiřoval.
Gerdarheea byla nejdelší ulicí. Lemovala čtvrť na hranici s komerční částí města, od níž ji oddělovala zeď z kompozitového kamene. Komerční čtvrť za zdí byla o několik metrů vyvýšená nad zbytkem této části města, takže gerdánská i össenská čtvrť vyvolávaly poněkud dojem podhradí.
Prošel celou ulici až téměř na samý její konec, kde ústila v náplavku umělé řeky Wilth-Ahvy.
Cestou mnoho lidí nepotkal, kromě jediného taxíku, co mu před pár minutami přeletěl nízko nad hlavou. Tedy, pokud ovšem nepočítáme jednu osobu, kterou minul na rozhraní komerční, gerdánské a össenské části města. Zahlédl ji jen periferním viděním, protože brzy zabočila do jedné z uliček, ale jeho pozornost ji zaznamenala. Podle siluety to totiž zcela nepochybně byl Össean - přesto zabočil do gerdánské čtvrti, což bylo poměrně dost neobvyklé.
Ač K-p-Praga se svými početnými minoritami Gerdánců a Össeanů mohla být oprávněně nazývána multikulturní, všechny tři rasy se setkávaly prakticky jen v komerční části města, které byla zároveň administrativním a zábavním centrem habitatu. Ne že by se Össeané či Pozemšťané gerdánské čtvrti přímo vyhýbali, ale rozhodně tam nebyli zcela běžným jevem.
Össean měl typické řasnaté uši a sinale našedlou pleť. Vlál za ním dlouhý plášť neurčitě hnědé barvy, díky níž rychle splynul se zástavbou a zmizel mu z očí. Další myšlenky už mu Pasker nevěnoval, měl plnou hlavu těch vlastních.
Došel skoro na konec ulice. V bloku asi 20 m napravo od sebe rozeznal cedulku s hledaným číslem popisným. Nad vitrážovými dveřmi zářila plazmová obrazovka s nápisem, z nějž si přečetl pouze název:
MOUDROST A NADĚJE
V tu chvíli ho vyrušilo hlasité zabušení na dveře a teprve teď zaznamenal přítomnost dalšího člověka. Na první pohled šlo buď o Gerdánce nebo Pozemšťana, rozhodně o nikoho z Össe. Stál před dveřmi, k nimž mířil i Pasker, a působil trochu nervózním dojmem.
Když přišel Pasker blíž, zjistil, že toho člověka zná. Jasně, je to ten kluk z čekárny u doktora. Ten, co nic neříkal. Potkat ho v jiné souvislosti, možná by si jeho obličej ani nezařadil.
Opatrně došel na doslech a pronesl k bušícímu muži: „Zdravím vás, tak jdete také ke konkurenci zjistit, jaké další možnosti máme?“
Pasker se pokusil o trochu nervózní úsměv.
Fajn, tak aspoň nejsem jediný diverzant.
To už se ozvaly další přibližující se kroky, tentokrát zprava.
Žádné komentáře:
Okomentovat