#2 Luštění rozsypaného čaje (Samale Shiet)

Dorazila domů unavená z práce. Pospíchala. Záchvaty bolesti již přicházely s železnou pravidelností, přesně jak předpověděl lékař, vždy kolem 17. hodiny, jednou za tři dny. Rozeznala už jejich brzký nástup asi půl hodiny předem - rozostřené vidění, závratě, hnusný pocit, že je někde v neznámu, a ještě hnusnější úzkost ze tmy, která ji obklopila. Bylo půl páté, věděla, že nemá moc času na to, dostat se rychle do své ložnice.

Vyběhla z výtahu. Známé dveře, elektronický klíč. Zautomatizované činnosti… Dveře se otevřely s tichým zahučením. Moment. Něco tu nehraje. Sklopila pohled. Dopis!

Dopis? Šokovaně hleděla na obdélník papíru, který ležel na zemi v její vlastní předsíni. Dnes, v době netlogů? Ani si nevzpomínala, kdy naposledy dostala psaní. Možná tak psaníčka od zamilovaných ctitelů. A ctitelek. Kdysi dávno v pubertě.

Opatrně zvedla dopis ze země a chvilku ho převracela v rukou.

Pevný, lesklý, vypadá jako myceliální papír, usoudila Samale. Co to k čertu je?
Když se odvážila ho otevřít, orosilo se jí čelo potem.
Össenština?

Ten den už víc nezjistila. Přišla krutá bolest, vystřelující do celého těla. Ležela bezmocně na posteli a hryzala přikrývku.

List byl popsaný neuvěřitelně složitými znaky. Její znalost össeinu by však nestačila ani na pomocné znaky, natož na to, aby dokázala přečíst obsah toho dokumentu.

Znaků na papíře nebylo mnoho. Ty největší byly srovnány do kruhu, nebo možná tvořily rohy pomyslného pětiúhelníku. 

Pod nimi bylo ještě několik znaků drobnějších, ale o nic jednodušších.

Samale nebyla v této oblasti tak úplně nevědomá. O Össeanech a jejich kultuře věděla pár věcí, ale ještě víc měla v úmyslu vyzkoumat. Nelíbilo se jí, jak se infiltrovali na planetu. Nelíbily se jí jejich schopnosti, které lidstvo postrádalo. A už vůbec se jí nelíbilo, že se pokoušeli lidi soudit měřítkem svého náboženství. Bůh Akkütlix byl krutý a nelítostný. A očekával dodržování svých zákonů a stovek pravidel i od bezvěrců.

Věděla, že össein má pověst nejtěžšího jazyka ve známém vesmíru. Dlužno říci, že zcela oprávněně, a proto se prakticky na žádných jazykových školách nevyučuje. Jediným dostupným zdrojem, který se Samale kdy podařilo vypátrat, byla katedra össeistiky v N-n-Yorku, jednom z největších terronských oceánských habitatů. Vystudovat tento obor bylo však stejně těžké jako projít tříkolovým přijímacím řízením. Ocelovou rukou katedře vládl profesor Giles Hildebrandt, pověstný svým nekompromisním, dalo by se bez nadsázky říct tyranským přístupem k sebemenšímu projevu nedokonalosti. Přesto se jí díky zájmu a zaujetí össenskou civilizací nedávno podařilo získat učebnici össeinu od jednoho bývalého studenta össeistiky, se kterým se setkala ve své laboratoři v nemocnici. (Jak zjistila z krátkého rozhovoru, přišel si tam pro výsledky testu od neurologa po nervovém zhroucení ve zkouškovém období; studia poté zanechal a raději zůstal u rodičů v K-p-Praga. Po rekonvalescenci se hodlal zabývat botanikou nezemských rostlin).

Dnes tedy knihu otevřela a konečně jí věnovala víc než jen zběžný pohled.

Začalo to dobře, v předmluvě pochopila výslovnost össenských slov převedených do latinky:

ö (na začátku a uprostřed) = uzavřené é
ö (na konci slova) = ó
ü = velmi tvrdě vyslovené ý
ä = á
ë – é

Profesor Hildebrandt dále uváděl, že kromě běžného össeinu, kterému se věnuje tato učebnice, existují ještě tři typy archaické chrámové řeči, používané v různých obdobích liturgického roku nebo při určitých příležitostech. To přijala jako perličku, kterou se nehodlala dále zabývat, a spokojeně přeskočila zbytek předmluvy.

Ovšem ukázky písemné podoby össeinu v úvodní kapitole ji patřičně zchladily. Málem jí zavařily mozek; naprosto nebylo jasné, která tečka a tenká či silnější linie kam patří, vypadalo to stokrát hůř, než staročínské znakové písmo, a i to se Sam zdálo logické asi jako rozsypaný čaj. Horko těžko by se jí ty znaky podařilo napodobit, natožpak najít v nich nějaké souvislosti.

Prvních 23 lekcí se zaobíralo pomocnými určovacími podznaky. Na straně 415 začínala kapitola 24, první, která vypadá smysluplně a vlila jí zase nakrátko do žil trochu naděje. Začala obrázkem dvou postaviček: Pozemšťanky a Össeana:

Pod každou z nich byl znak v össeinu, přepis výslovnosti do latinky (snad každé druhé písmeno mělo nad sebou přehlásku) a terronský překlad: 

Tato dívka je studentka. Jmenuje se Anna. Tento chlapec je tekutý kov ve tmě. Jeho jméno není.

Kromě toho, že jí nedával smysl ani text v jejím vlastní mateřštině, nepodařilo se jí podle očekávání ani propojit slova s některým ze znaků nebo jejich částí.

Usoudila logicky, že by mohl pomoci nějaký překladač na Síti. Ovšem ke svému značnému překvapení Samale brzo zjistila, že při zadání do vyhledavače nevypadlo nic použitelného. Online překladače obsahovaly nejroztodivnější jazyky; v jednom našla dokonce řeč Eridaňanů, kteří podnikli neúspěšný nájezd na Zemi před nějakými pěti sty lety, ale össein jako by neexistoval. Když zkoušela zadat „össenský slovník“, vypadla jen jedna značně neúplná stránka, která navíc neobsahovala překladač, ale jen pár pojmů přepsaných do latinky

Zkusila namátkou zadat další pojmy, jako "össenština", "össein", „trëighrü“, „Akkütlix“ a v zoufalství aspoň „Össe“, ale jediný univerzální odkaz vedl na encyklopedické heslo, oznamující:

Össe. 

Typ objektu: Planeta hvězdy Vega. 

Össenská společnost je vyspělou civilizací s mnohatisíciletou kulturou. Veškerou moc drží v rukou Církev, neboť vůle Akkütlixova rozhoduje o veškerých záležitostech duchovních i světských. Všichni stojíme v Akkütlixově stínu.

Jinak Medianet o všem, týkajícím se Össe, zarytě mlčel.

Vyčerpaně se opřela do židle a složila obličej do dlaní. Strávila nad tím hrozných hodin. Hodin, které ji stály pálení očí, zablokovanou krční páteř a bolehlavy, kdy informace, které se snažila pochopit a vstřebat, zběsile tepaly o její spánky a zarputile chtěly ven. Vzdala to. Zaklonila hlavu a protírala si dlaněmi oči.

Přemýšlej… přemýšlej...!

Dodávala si odvahy a přesvědčovala sama sebe, že toto má řešení. Pak dostala šílený, až sebevražedný nápad.

Kolik lidí ovládá tenhle šílený jazyk? Moc určitě ne… je reálné, aby mi něco takového poslal člověk? Spíš ne… Stejně umírám, nemám co ztratit...

Ještě trochu si odpočinula, sebrala dopis a vypadla ze svého bytu.