Dveře ordinace zůstaly na palec pootevřené. Tlumený hovor
lékaře a jeho sestry pronikal přes clonu sladké hudby z reklam na virtuál
a soukromé hospice. Jednoduchá melodie vyzvánějícího netlogu přerušila jejich
řeč.
„Klinika dr. Reisenberga. Goldgravová,“ ohlásila sestra
zřetelným hlasem.
Dobrý den. Kpt. Jarosh. Byla mezi vašimi pacienty žena jménem Izumi Kokoro?
„Ano, to je naše pacientka. Co se stalo?“
Bylo nalezeno tělo, které bylo pravděpodobně její.
„Ach.“ Její hlas spadl o půl oktávy dolů.
Potřebovali bychom pár údajů pro ověření.
„Jistě. Ptejte se, kapitáne.“
Řekněte mi prosím její základní údaje, abychom je mohli porovnat s výsledky pitvy.
Dobrý den. Kpt. Jarosh. Byla mezi vašimi pacienty žena jménem Izumi Kokoro?
„Ano, to je naše pacientka. Co se stalo?“
Bylo nalezeno tělo, které bylo pravděpodobně její.
„Ach.“ Její hlas spadl o půl oktávy dolů.
Potřebovali bychom pár údajů pro ověření.
„Jistě. Ptejte se, kapitáne.“
Řekněte mi prosím její základní údaje, abychom je mohli porovnat s výsledky pitvy.
Krátká odmlka, prokládaná jen cvakáním klávesnice a ťukáním
nehtu do monitoru.
„Kokoro Izumi, žena, 21 let, studentka. Krevní skupina A,
Rh plus. Suspektně morbus morrison, následné testy spíše negativní, čili
rediagnostikována na primární difúzní cefaleu bez hemiparézy… Můžete mi říct,
co se jí stalo?“ Její profesionální tón změkl přídechem lidskosti.
Našli ji na stanovišti lokálního taxíku v Össenské čtvrti, poblíž kosmodromu. Vlastně téměř před vstupní branou. Měla v sobě koktejl několika přírodních drog. Brala něco takového? Co měla předepsáno od vás?
„Kde že?? Co tam proboha… Ne, od nás nic takového neměla. Jen klasická analgetika nové generace, používají se při neurologických chorobách. Ale to je čistá chemie, nic přírodního, to rozhodně ne. Jste si jistý, že to byla ona?“
Ztišila hlas, přesto přes dveře jasně zazněla slova multikulturní město, podivné spolky nepozemšťanů a ta gerdánská agentka. Poslední vyštěkla z toho všeho nejostřeji.
Rychle se však vrátila k profesionálnímu tónu: „Jistě kapitáne. Kdybychom se cokoli nového dozvěděli, ozveme se vám.“
Pípnutí netlogu, dlouhý povzdech a ještě delší ticho.
Našli ji na stanovišti lokálního taxíku v Össenské čtvrti, poblíž kosmodromu. Vlastně téměř před vstupní branou. Měla v sobě koktejl několika přírodních drog. Brala něco takového? Co měla předepsáno od vás?
„Kde že?? Co tam proboha… Ne, od nás nic takového neměla. Jen klasická analgetika nové generace, používají se při neurologických chorobách. Ale to je čistá chemie, nic přírodního, to rozhodně ne. Jste si jistý, že to byla ona?“
Ztišila hlas, přesto přes dveře jasně zazněla slova multikulturní město, podivné spolky nepozemšťanů a ta gerdánská agentka. Poslední vyštěkla z toho všeho nejostřeji.
Rychle se však vrátila k profesionálnímu tónu: „Jistě kapitáne. Kdybychom se cokoli nového dozvěděli, ozveme se vám.“
Pípnutí netlogu, dlouhý povzdech a ještě delší ticho.
„Kde ji našli?“ ozval se po chvíli doktor.
„Kosmodrom.“
„Nechápu, co je tam tak táhne. Vždyť ty jejich lektvary ani nemají prokázanou účinnost!“
Stěží potlačoval rozčilení.
„Kosmodrom.“
„Nechápu, co je tam tak táhne. Vždyť ty jejich lektvary ani nemají prokázanou účinnost!“
Stěží potlačoval rozčilení.
„Podejte mi Bešerovku. … ách, aspoň něco světlého v tomhle
šeredném týdnu... Pozvěte mi dalšího pacienta.“
Žádné komentáře:
Okomentovat